Protože se neustále ozývají hlasy, že „papouškuji“ ruskou propagandu, rozhodl jsem se dát vám k dispozici ochutnávku budoucnosti podle politologa, který pravidelně publikuje v německém deníku Tageszeitung, zkráceně „taz“. Ve svém komentáři vyzývá Udo Knapp k intervenci NATO proti Rusku v zájmu zachování liberálního světa. Ochutnejte jeho komentář. Začíná citátem z bible, končí pekelně:

„Slavný výrok z raného křesťanského Nového zákona zní: „Ale já vám říkám, že byste se neměli bránit zlu, ale spíše: Když vás někdo udeří do pravé tváře, natočte mu druhou tvář.“ Bohužel to tak není. Jak tomu bylo v dějinách civilizace, nikdy nebylo možné zadržet zlo v soukromém nebo veřejném životě a také zabránit válkám. Podle Matouše 5,39 zůstala náboženská víra, nenaplněná touha po síle lásky, která by ochočila všechno zlo, po pokojném usmíření neslučitelných zájmů, což samotní křesťané, kromě pár mučedníků, nikdy nedodržovali.

V rámci států byly v celé historii civilizace zlo a násilí tabu a byly omezovány pouze prostřednictvím právního státu a státního monopolu na použití síly, napříč válkami, horami mrtvol a devastací. Navenek existuje mezinárodní právo, které má regulovat mírové jednání všech států mezi sebou. Ale když se podíváte pozorně, mezinárodní právo existuje jen proto, že liberální demokracie udržují dobře vyzbrojené armády. Dávají tím najevo, že jsou připraveni jít do války v případě nadměrného ohrožení vlastní bezpečnosti.

Křesťanský princip „pravá tvář, levá tvář“ byl v politické realitě nahrazen zvážením ceny, kterou by vojenský zásah ve válkách mohl stát demokracii, svobodu, právní stát a lidská práva, stejně jako pohodlí každodenního života. Tato úvaha nic nemění na nepříjemném faktu, že vždy existují situace, ve kterých neexistují alternativy k válce, k násilí jako k poslednímu východisku pro sebeprosazení.

V tomto bodě se nyní Západ dostal k případu ruské útočné války na Ukrajině. I bez snahy o historické paralely lze říci, že Putin povstal a stal se sebestředným autokratickým autokratem, který zjevně spatřuje své životní poslání v tom, že svobodný západní svět a jeho liberálnost nejen odsune, ale také zničí. Chce vrátit historii. Rusko by se mělo opět stát alternativou k západnímu životu, myšlení a vládě. Aby toho dosáhl, uzavírá spojenectví se zbytkem světových diktátorů v Číně, Sýrii, Íránu a mnoha dalšími rádoby autokraty. Ví, že jeho vojenské šance na dosažení tohoto cíle za jeho života se v důsledku konce využívání fosilních paliv stále rychleji zmenšují.

Putin bez skrupulí používá všechny myslitelné ekonomické nástroje, aby rozdělil Západ a přivedl jej do vnitřních krizí. Podporuje antidemokratická, dokonce fašistická hnutí. Nyní na Ukrajině ukazuje, že je připraven k dosažení svého cíle proti obyvatelstvu použít neomezené násilí. Válka na Ukrajině je pro něj pouze předehrou jeho globální systémové války.

Státy Západu, především USA, se rozhodly nepřijmout toto vyhlášení války proti svým životním principům. I když byl imperialistický útok na Západ proti Ukrajině, který porušuje mezinárodní právo, odsouzen, je degradován na regionální událost. Ukrajina se musí sama vypořádat s téměř nemožným úkolem odrazit ruskou agresi. Váhavými, ale nedostatečnými dodávkami zbraní se Západ snaží vyzbrojit Ukrajinu tak, aby Putin, nucený k opotřebovávací válce, nemohl na bojišti zvítězit.

Sankcemi ovlivňujícími ekonomický život v Rusku, urychlením postupného ukončování všech dodávek fosilních paliv a dalších surovin z Ruska, vyzbrojováním armád všech členů NATO, rozšířením NATO o Švédsko a Finsko, zvýšením přítomnosti jednotek NATO ve Východní Evropě, tím vším musí být Putin přinucen k příměří a k zasednutí za vyjednávací stůl. Cíle takových jednání by si měla určovat sama Ukrajina, ale ve skutečnosti je již stanovil Západ. Je prý třeba se vyhnout kapitulaci, ale Ukrajina musí uznat probíhající anexe na východní Ukrajině a později i na Krymu. Na oplátku má Rusko přijmout suverenitu zbytku Ukrajiny vybavené západními bezpečnostními zárukami.

Západ se stále snaží vyhnout přímému zatažení do války a říká to nahlas. Navzdory ochotě Ukrajinců pokračovat ve svém obranném boji až do úplné vojenské porážky. Západ ve skutečnosti již na dnešní Ukrajinu rezignoval. Putin to může brát jen jako povzbuzení, aby se držel svého válečného cíle, tj. úplného dobytí Ukrajiny. To bude pouze předehra k širší vyhlazovací válce proti Západu. Zcela nic nenasvědčuje tomu, že by Putin, abych parafrázoval Matouše, dojatý láskou, neuhodil do druhé tváře, kdybychom mu ji po první facce poslušně nastavili. Naopak: je to výzva k eskalaci jeho války proti Západu, když vidí, že se Západ chce za každou cenu vyhnout válce proti němu. Poté se obrátí i do oblastí NATO, například do pobaltských států.

Nelze tedy vyloučit, že Západ může být v určitém okamžiku a nějakým způsobem donucen k válce na obranu západních svobod, které se bude možno vyhnout jedině kapitulací. Ve válce, která si vyžádá mnohem větší ztráty, než nad kterými naříkáme každý den ve stále regionálně omezené válce na Ukrajině. Západ se tomuto vývoji může vyhnout pouze tehdy, pokud se rozhodne použít vlastní pozemní jednotky po boku ukrajinské armády k zatlačení Putinových armád, které vtrhly v rozporu s mezinárodním právem za ruské hranice.

Naproti tomu Tobias Riegel z webu NachDenkSeiten si v článku nazvaném „Die Tageszeitung vyhlašuje světovou válku“ všiml dalších „drobných detailů“ celosvětové „obrany demokracie“, jako jsou například miliony mrtvých. Všiml si také myšlenky, že mezinárodní právo existuje podle Knappa i Tageszeitung pouze proto, že „liberální demokracie udržují dobře vyzbrojené armády“. Tento výrok je jasným případem černobílé perspektivy zvané „We are the good guys“: Podle článku „taz“ vstupuje Západ do válek, aby bojoval za „demokracii, svobodu, právní stát a lidská práva a také za pohodlný každodenní život. Prohlášení „taz“, že Rusko nyní vytváří „spojenectví s ostatními diktátory ve světě v Číně, Sýrii, Íránu a s mnoha dalšími rádoby autokraty“, by se dalo nepřímo vztáhnout na Německo: Nebo jsou noví energetičtí partneři Němců (např. Ázerbájdžán, Egypt nebo Katar) demokratičtější než Rusko? Nemluvě o válečných zločinech partnerských USA, které nikdy nebyly (a neměly by být) důvodem k sebedestruktivním ekonomickým sankcím.

Citát: „Putin bez skrupulí používá všechny myslitelné ekonomické nástroje, aby rozdělil Západ a přivedl jej do vnitřních krizí. Podporuje antidemokratická, dokonce fašistická hnutí. (...) Válka na Ukrajině je pro něj pouze předehrou k jeho globální systémové válce.“ Podle článku také Putin „vyrostl v sebestředného, autokratického autokrata“, který zjevně vidí své životní poslání v „zničení“ svobodného západního světa a jeho liberálnosti.

Ale i „Západ“ soudí „taz“ z vysokých morálních pozic. Ačkoli tento „odsuzuje imperialistický útok na Západ na Ukrajině, porušující mezinárodní právo, zároveň jej degraduje na regionální událost. (...) Západ se stále snaží vyhnout přímému vtažení do války a říká to nahlas.“ Jak již bylo řečeno: autor by raději rozšířil válku na mezinárodní „událost“ s odpovídajícími miliony mrtvých?

"Putin to může brát pouze jako povzbuzení, aby se držel svého válečného cíle úplného dobytí – jako předehru k jeho širší vyhlazovací válce proti Západu.“ Nelze vyloučit, „že Západ může být Ruskem v určitém okamžiku a nějakým způsobem donucen k válce na obranu západních svobod, které se lze vyhnout jedině tím, že se vzdáte sebe sama“. Zpočátku však vzniká dojem, že právě „taz“ chce Západ „donutit“ zapojit se ještě hlouběji do války, než je tomu dosud.

"Západ se může tomuto vývoji vyhnout pouze tehdy, pokud by se rozhodl použít vlastní pozemní jednotky po boku ukrajinské armády k zahnání Putinových armád, které vtrhly na Ukrajinu v rozporu s mezinárodním právem, za ruské hranice."

Thomas Riegel uzavírá svůj komentář k článku v „taz“ slovy: „Je možné, že emocionálním vytvářením názorů, zkratkami nebo články, jako je ten, o kterém se zde diskutuje, lze skutečně uvést většinu populace v omyl, aby lidé souhlasili se sebedestruktivní politikou sankcí a dokonce se sebevražedným (oficiálním) vstupem NATO do války na Ukrajině. To by ale nebylo věcné odůvodnění uvedení lidí v omyl. A pro „taz“ by to rozhodně nebyla morální úleva.“

Dodávám – my víme, že Německo má historické zkušenosti s davovou psychózou vedoucí k válce… Doufejme, že tentokrát to vyznavačům boje za liberální demokracii „do posledního pozemšťana“, kterých je v západním mediálním prostoru většina, nevyjde. Podobnou rétoriku v Německu naposledy pěstoval nechvalně známý protižidovský týdeník Stürmer neblahé paměti.